Zdroj: REGENERACE 7/2012

Před více než patnácti lety jsem se seznámila
s knihami Sergeje Nikolajeviče Lazareva.
Poznatky z jeho výzkumů i praxe
a diagnostikování pacientů, které shrnul
do dvaadvaceti knih, mě ohromily.

Dokázal objevit mechanismus
karmy, hlubinné struktury
duše, určující osud i zdraví,
a během své třicetileté práce
a výzkumů vypracoval systém, který spojuje
náboženství i vědu v jeden celek. Jeho
„diagnostika karmy“ pomohla tisícům lidí
po celém světě vyléčit mnohá závažná
onemocnění, jež současná medicína
považuje za nevyléčitelná. V srpnu přijíždí
tento slavný léčitel, psycholog a bioenergetik
do Prahy. Původně jsem se Sergejem
Nikolajevičem chtěla udělat rozhovor. Ale
měl toho tolik na srdci, že místo rozhovoru
vzniklo spíše zajímavé vyprávění.

Můžete nám říci, jak jste získal dar
diagnostikovat karmu člověka? Jak
komunikujete se svými průvodci a rádci
z „jemnohmotných sfér“?

Už v dětství jsem cítil, že mám neobyčejné
schopnosti – má přání se plnila. Měl jsem
neustálý pocit kontaktu s Vyššími silami.
Další etapou byla nepřetržitá touha po
poznání světa, hledání smyslu života.
Začalo to v šesti letech a pokračuje dodnes.
Hledání smyslu života končí obvykle
v osmnácti až dvaceti letech. Ve třiceti
letech jsem u sebe objevil schopnost léčit
lidi, přičemž stačilo jen mé přání a nevyléčitelně
nemocný člověk se uzdravil. Ale
od takové léčby jsem upustil, protože se
tyto schopnosti začaly překotně rozvíjet
a plnila se mi nejen dobrá přání, ale i ta
špatná. Energií lze totiž nejen léčit, ale i zabít.
Na konci osmdesátých let minulého
století jsem se začal zabývat léčitelstvím
profesionálně, nejprve jsem léčil modlitbami,
bodovou masáží a pak tím, že jsem
pohyboval rukama nad tělem pacienta.

V té době jsem se seznámil s unikát-
ním mužem, Vadimem Poljakovem. Ve
své laboratoři v Sankt-Petěrburgu se snažil
spojit vědu s extrasenzorikou. Tam jsem
se naučil základům diagnostiky člověka na
dálku. Ukázalo se, že fyzické pole každého
orgánu můžeme cítit. Vzájemné působení
na struktury pole člověka, na jeho auru, nám
umožňovalo dostávat informaci o jeho zdraví.
Nabídl jsem mu zdokonalení diagnostiky, že
budu sledovat pacienta nejen v přítomnosti,
ale i v minulosti a budoucnosti. Nejen dvacet
až třicet centimetrů od objektu, ale i ve
vzdálenosti pět až deset kilometrů. Taková
diagnostika se dařila pouze mně. Mohl jsem
sledovat pacienta nejen na jakoukoli dálku ale
také se posouvat v čase – do jeho minulosti
a později i budoucnosti.

Proč jsem se rozhodl dívat se na minulost
pacientů? Protože jsem nemoc považoval
za výsledek určitých událostí v jejich životě.
Viděl jsem, jak se choroba vyvíjí mnoho let
a vždy má příčinu – ostatně jako každý proces.
Nemoc jsem tedy považoval za následek
a začal jsem hledat příčinu. Kromě toho jsem
si byl jistý, že pole člověka nese veškerou
informaci o jeho minulém životě, že geny jsou
zodpovědné jen za jeho fyzický stav. Informace
o charakteru, osudu, minulých vtěleních,
o budoucnosti člověka musí být uložena
v jeho individuálním poli, jeho auře. o tom
jsem nepochyboval, ale k těmto tajemným
úložištím informací bylo nutné najít přístup.
rozhodl jsem se pracovat s fyzickými poli,
která byla závislá na orgánech a těle člověka.
Byla následkem a tělo příčinou. Fyzický objekt
byl příčinou vzniku pole a určoval jeho vlastnosti.
Jednoduše řečeno, pole bylo vůči tělu
druhotné. Byl jsem si jistý, že musí existovat
i jiné druhy polí, která musí být prvotní vůči
tělu a orgánům.

Na jaře roku 1990 se mi podařilo tyto
struktury spatřit. Před tím jsem několik let
intenzivně diagnostikoval, léčil nemocné
a různě experimentoval. První, co jsem viděl,
bylo, že deformace tohoto pole vede k nemocím.
Tam, kde se deformace přibližovaly k tělu,
se za nějakou dobu objevila choroba. Velký
počet pozorování nemocných lidí mě přivedl
k paradoxnímu závěru, že nejprve onemocní
pole člověka a pak jeho tělo. Působením na
tyto struktury pole jsem v léčení dosahoval
ohromujících výsledků. To znovu dokazovalo,
že pole může být primární ve vztahu k tělu.
Začal jsem léčit pole pacienta, ne jeho tělo,
a viděl jsem, že nemoci, které nepodléhaly
léčbě, začaly mizet.

Za nějakou dobu jsem objevil další věc.
Při působení na informační struktury jsem
dokázal léčit. Nepochopitelným faktem
ale bylo, že se u pacientů měnilo nejen
zdraví, ale i osud a charakter. Dospěl jsem
k závěru, že primární informačně-energetická
pole určují nejen zdraví, ale také
charakter, osud a budoucnost jakéhokoli
člověka. A tak se ukázalo, že pole je
primární vzhledem k tělu. Hutnější vrchní
vrstvy polí závisí na těle a jsou mu podřízené,
vyšší vrstvy polí naopak tělo řídí.

Další zjištění bylo nečekané – bylo
spojené s pocitem ohrožení. Jak jsem postupně
viděl jemnější plány a mohl na ně
působit, začínal jsem získávat stále větší
moc nad každým člověkem a chápal, že je
to pro mě velmi nebezpečné. Řekl jsem
si, že nemám právo ovládat duši nikoho
cizího. Působil jsem na struktury pole,
ale to znamenalo, že jsem vnikal do duše
jiného člověka a mohl jsem ji ovládat.
Najednou jsem pochopil, že lidské city,
pocity a emoce mají povahu pole a to, co
nazýváme vědomím, pocitem a emocí,
existuje nezávisle na těle. A opět šlo o dualitu:
existují vrstvy vědomí a pocity, které
na těle závisejí. A naopak: existují úrovně
vědomí, jež řídí tělo, zdraví a osud člověka.

Když jsem pozoroval stovky a tisíce
pacientů, všiml jsem si, že mnohé emoce
necítili ani si je neuvědomovali, ale já je viděl
jasně. Postupně jsem dospěl k závěru,
že pocity, které člověk nefixuje vědomím,
probíhají v jeho podvědomí. Jinými slovy,
že hlavní emoce, jež řídí zdraví, charakter
a osud člověka, se nacházejí v jeho
podvědomí.

Vyšlo najevo, že deformované emoce,
agresivní pocity, můžou vést k nemocím
a nepříjemnostem v osudu. Ukázalo se,
že v základu našich zdravotních potíží
a neštěstí leží právě pocity, čili duše je
primární vůči vědomí a tělu.

Následně se ukázalo, že se v našem
podvědomí ukládá informace o všech
našich pocitech, které jsme v životě zažili,
a že v našem podvědomí není promlčecí
lhůta. Vědomí zapomíná, ale podvědomí
si perfektně pamatuje všechny pocity. A to
nejen od narození, ale i během těhotenství.
A dokonce z minulých životů si duše nese
zkušenosti svých pocitů a jednání.

A pak jsem objevil další věc. Při
pozorování nemocných dětí jsem viděl,
že se deformace v jejich poli opakuje
v poli matky. Agresivní pocity matek
před početím vedly k různým chorobám
potomků. Ukázalo se, že se emoce
můžou dědit a v pocitech je uložena
informace o charakteru, náhledu na svět,
a dokonce budoucí chování člověka. Když
matka začala měnit svůj postoj v různých
situacích, ke kterým došlo, dítě se uzdravilo.
Zlepšovala své pocity a dítěti se měnil
charakter, mizely nemoci i osud. Dospěl
jsem k nečekanému závěru: naše tělo,
vědomí, duch a duše jsou úzce propojeny
mezi sebou. Čistota duše určuje naše
zdraví a osud. A nakonec se téma nemoci
začalo spojovat s tématem lidské morálky.

Pochopil jsem, proč lidé potřebují náboženství.
Uvědomil jsem si, že jeden z nejlepších
léků na světě je dodržování přikázání
a láska v duši. V mém výzkumu se věda
začala spojovat s náboženstvím. Spatřil
jsem, jak víra v Boha, mravní chování
a láska v duši můžou postupně odstraňovat
i nejtěžší nemoci. A zároveň jsem viděl
opačný obraz. Když je člověk chamtivý,
závistivý, nenávidí či se uráží, jeho aura se
začíná deformovat a začnou se v ní objevovat
zárodky budoucích nemocí a neštěstí.

Ohledně mých rádců – mé zkušenosti
z nepřímé komunikace s mimozemšťany
mě přivedly k jednoduchému závěru.
Dlouhodobý kontakt s nimi je nebezpečný
pro lidskou psychiku. Můžou opět nastat
problémy s charakterem, zdravím a osu-
dem. Komunikace s jemnými plány a kontakt
s vyššími bytostmi můžou být ještě
nebezpečnější, a pro obyčejného člověka
dokonce smrtelné. Proto šel můj kontakt
přes automatické písmo. Nevěděl jsem,
s kým komunikuji, ale rady byly rozumné
a moudré. Pak jsem informaci opakovaně
prověřoval. Jednou jsem se ocitl v zajímavé,
obtížné situaci a vůbec jsem nemohl
pochopit, jak najít cestu ven. Poslal jsem
dotaz a dostal odpověď s textem Přemýšlej
sám. Z toho jsem usoudil, že svět je třeba
poznávat samostatně, nečekat s otevřenými
ústy na milodar od vyšších bytostí.

V dnešním výzkumu se orientuji na své
podvědomí, pokládám dotaz, dostanu
odpověď, a tu vícekrát ověřuji. Vycházím
z prostého předpokladu, že lidské podvědomí
ví všechno. Tam je veškerá informace
o naší minulosti a budoucnosti.

Před mnoha lety jsem byl ohromen
tím, že lidé měli při pozorování emoční
reakce na budoucí události. To znamená,
že každý člověk reaguje na budoucnost
a jeho reakce určuje, co se s ním stane.
A jestliže je naše vědomí spojené
s přítomností, pak je naše podvědomí
spojené s budoucností.

Naše pocity jsou vícevrstvé, nejjemnější
vrstvy ovlivňují budoucnost a určují
ji. Jednoduše řečeno – jakou máme
duši, taková bude naše budoucnost.
Pochopil jsem frázi Starého zákona: „Zlý
člověk nemá budoucnost a lampa ničemy
zhasne.“ Tehdy jsem si znovu uvědomil, že
nejlepším lékem nejen pro tělo, ale i pro
charakter a osud, je láska, morálka a víra
v Boha. A o tom hovořím v posledních
výzkumech.

Můžeme mluvit o zákonech karmy,
můžeme vzpomínat na přikázání Starého
zákona, citovat Nový zákon, kde se říká:
„Co jsme zaseli, to také sklidíme.“
Všechna náboženství ve skutečnosti
odrážejí univerzální všeobecné zákony.
A zákon – to je vztah příčiny a následku.
Pokud neumíme přemýšlet, pokud
máme nesprávné majáky, budou důsledky
vždy katastrofické. Když se podíváme na
nynější civilizaci, uvědomíme si, že
nezbývá mnoho času.

Po několika letech aktivního výzku
mu jsem zjistil, že struktury, které vidím
v lidské auře, přímo souvisejí s tím, co
nazýváme „karmou“. Viděl jsem, jak se
deformují struktury zdraví a osudu, když
nenávidíme, urážíme se či jsme sklíčení.
Dalším objevem bylo nové vidění: tyto
struktury se deformovaly, i když člověk
nesprávně jednal. Pozoroval jsem auru
lidí, kteří kradli, loupili či ponižovali jiné,
a viděl jsem zhoršení jejich karmických
struktur. Ukázalo se, že nejen emoce,
ale i naše chování měly vliv na zdraví
a osud. A to nejen na nás, ale i na potomky.

Objevil jsem ještě následující. Silné
připoutání k jiné osobě ničilo i její
zdraví a osud. Zdálo se to neuvěřitelné,
ale láska, která se měnila na
vášeň a připoutanost, začínala zabíjet.
Z toho vyplývalo, že milovat druhého
bylo nebezpečné. Vznikal tak obrovský
problém, který jsem nemohl vyřešit. Ale
nakonec jsem pochopil, jak najít východisko
z této zdánlivě bezvýchodné situace.
Toto pochopení přišlo znovu po stovkách
a tisících pozorování pacientů a situací.

Ukázalo se, že pokud lásku k Bohu
postavíme na první místo, pak se láska
k jinému člověku nebude měnit na
vášeň a připoutanost a nebude zabíjet.
Z toho vyplývá, že jedním z nejlepších
léků je správný náhled na svět. V klasickém
indickém pojetí je „karma“ pojmem
hříchu a utrpení za něj. Pokud jsme spáchali
zločin, musíme se z něj zodpovídat.
Hřích se odčiňuje utrpením.

V judaismu se objevil nový přístup ke
hříchu a nemoci, a to je dodržování přikázání,
očišťujících duši, a pokání obrácené
k Bohu. Plnění přikázání očišťovalo duši
a zbavovalo lidi nemocí a nepříjemností,
které jim byly určeny osudem.

V křesťanství se překonání hříchu,
nemocí a neštěstí odhalilo v nových
aspektech a možnostech. Nejen správné
chování navenek, ale i správný vnitřní
stav, čili nepřítomnost nenávisti a odsuzování,
dovolovaly překonat nejzávažnější
nemoci. Pěstování lásky v duši
měnilo osud a charakter člověka lépe
než pokání.

Když jsem pozoroval pacienty, došel
jsem ještě k jednomu zjištění. Stalo se
to takto: u jedné pacientky jsem viděl
velmi nebezpečné deformace karmických
struktur, které odpovídaly nevyléčitelné
nemoci či blízké smrti. Obvykle jsem se
v takových případech v duchu vracel
do minulosti a hledal příčinu nastávající
nemoci či smrti v chování nebo emocích
pacienta. Ale tady jsem se rozhodl si
s ní prostě promluvit a vysvětlit jí smysl
vesmírných zákonů, které jsou vyjádřené
náboženskými zásadami. Po chvíli jsem
s úžasem viděl, jak se pole ženy vyčistilo.
A tak jsem si uvědomil, že pochopením
lze léčit stejně jako pokáním. Pochopení
mění člověka. A nejdůležitější pochopení
vede k tomu, že smyslem života je
zesílení lásky v duši. A podstatou všech
náboženství je zesílení jednoty s Bohem.

Pak jsem opakovaně viděl, jak se
u pacientů v procesu komunikace vyrovnávaly
karmické struktury, jak se na
jemné úrovni zlepšovaly osud a zdraví.
A za nějakou dobu se vnitřní čistota
stávala vnější. Mizely nevyléčitelné
nemoci, měnil se charakter, obnovovaly
se rodiny a uzdravovaly děti. Ukazuje
se, že poznání světa může být úžasným
lékem jak pro duši, tak pro ducha a tělo.

To mě přimělo k napsání knih a vedení
seminářů. A v poslední době jsem jasně
pochopil, že příčinou brzké smrti naší
civilizace nejsou politika a ekonomika,
nemoci způsobené ekologickou situací
a katastrofy, ale nesprávné myšlení,
převrácený systém hodnot, ztráta lásky
a mravnosti. Materialistická civilizace,
která zapomněla na prvenství duše, bude
zachraňovat jenom tělo na úkor všeho
dalšího. Lidstvu nezbylo moc času, aby
změnilo svůj způsob myšlení.


Jak vidíte osud českého národa, jehož území
bylo dlouhá léta okupováno silnějšími
zeměmi? I proto snad u nás vznikly určité
„mimikry“ a způsob chování a také silně
převládá ateismus, který se odráží především
v mezilidských vztazích…

Jsme zvyklí myslet si, že tělo je prvotní.
To tvrdí věda. Ale historicky přežily ty
národy, které se v první řadě staraly o duši
a posilovaly sílu ducha. Ty, pro které byly
náboženská výchova a mravní hodnoty
důležitější než instinkty. A ty, pro něž
stál na prvním místě fyzický požitek
a materiální blahobyt, nepozorovaně
slábly a mizely z povrchu zemského.
Ani ekonomický blahobyt, ani vojenská
moc, a dokonce ani vysoce vyspělá věda
nezajistily přežití jakékoli civilizace. Bez
víry, lásky a mravnosti se věda stávala
vražedným nástrojem. A vojenská
moc nástrojem útisku jiných a vlastního
národa. Ekonomický blahobyt začínal
kazit duše lidí. Materiální faktory sice jsou
nezbytné k zajištění ochrany a rozvoje. Ale
nemohou být na prvním místě a my na ně
nemůžeme všechno omezovat.

Nikdy jste nepřemýšleli o osudu
židovského národa? Bez území, bez jazyka,
dokonce bez tradice přežil 2000 let.
A mnohé národy, i když zabíraly velkou
plochu, byly silnými státy, měly společný
jazyk, staré zvyky a tradice, slábly a rozpadaly
se. I bez vniknutí cizinců zmizely
navždy z povrchu zemského. Proto je
pro přežití jakéhokoli národa důležitý
správný obraz světa, v mezích kterého
existuje. Stačí falešné majáky, nesprávné
cíle a zkreslený obraz světa – a stát začíná
slábnout. Národ postupně upadá a žádné
peníze ani jakákoli vojenská moc ho před
zánikem nezachrání.

Připomeňme si historii Byzantské říše.
různé „mimikry“, podřízenost jinému
státu jsou vždy výsledkem vnitřní slabosti
a neschopnosti. Když jsme uvnitř slabí,
začínáme být zvnějšku závislí a prohrávat.
Ateismus není důsledkem porážky,
naopak. Často se objevuje v těch státech,
kde blahobyt vytlačí víru v Boha, kde
náboženství zapomíná na Boží království
a začíná se angažovat v politice a ekonomice.
Vzpomeňte si na Sodomu
a Gomoru.

Vzkříšení českého národa by se nemělo
zaměřovat na podřízení světovým lídrům,
dokonce ani na posílení vlastní ekonomiky
a obranyschopnosti. Potřebujete
přestat být konzumní společností, přestat
ničit morálku ve prospěch ekonomiky
a politiky. Nemravný člověk ztrácí víru
v Boha. Nynější služba mamonu, uctívání
peněz a blahobytu, které hlásá USA, nutí
zapomínat na čest a morálku, pokud
jsou z toho výhody. Každý člověk, jenž na
první místo staví víru a lásku, v sobě může
překonat klanění penězům a tendenci
k morálnímu rozkladu. Národ je souhrnem
rodin a rodina se bez mravnosti
rozpadá. Bez lásky, obětování a péče
jeden o druhého nemůže existovat.

A rozpad rodiny je prvním krokem ke zmizení
národa z povrchu země. Český národ
dosud není oslaben západní psychologií,
kult peněz tu ještě nezničil duši, a proto
má šanci na přežití.

Rok 2012 je spojován s mnoha proroctvími
o katastrofách, o velkých
změnách, s předpověďmi o vzestupu
a transformací lidstva. Jaký je váš názor
na budoucnost?

Rok 2012 si většina spojuje s koncem
světa. Na všech svých seminářích říkám,
že je to začátek nové etapy. Hlavní zkoušky
a změny začnou právě tímto rokem.
Budou sílit a maxima dosáhnou v letech
2014 až 2018. Toto období potrvá přibližně
do roku 2020. Podle mé diagnostiky už
budou mít v té době všichni lidé na Zemi
novou energetiku. Jinými slovy, přijde
budoucnost a změní nás. Samozřejmě jen
ty, kteří na to budou připraveni. Ostatní
zůstanou v minulosti. Vše tedy závisí na
stavu naší duše.

Přeji českému národu hodně lásky
a mravnosti!

Věra VÁRADY
REGENERACE 7/2012